Jaké knihy mám na výběr?

Pohádka o snu malého kluka, který touží stát se hokejistou a jako jeho veliký vzor Jarda Jágr i největší světovou hvězdou. Javůrek ale není obyčejný kluk. Má to o to těžší, že se narodil manželům Javorovým v javorové chaloupce a je to skřítek. Těžce se prosazuje mezi vesnickými kluky. Smějí se mu, protože je maličký, nohy má jako kořeny a na hlavě místo vlasů červené listy. Jenže on to dokáže a stane se kapitánem klukovského týmu. A odtud vede jeho cesta až do Toronta, kam ale odjíždí jen jako maskot. Trenér ho postavit nechce, ale když nakonec náš národní dres přece oblékne, nastoupí ve finále proti Kanadě a rozhodne o našem vítězství. Má spoustu nabídek z NHL, ale on se vrací domů, k tatínkovi a mamince. Hokeje se však nevzdá…

Houboví skřítci Houbáci se starají o les, další lesní bytosti a pomáhají i lidem. A tak společně s paní Jímrádovou vrátí hlas Hejkalovi, Borůvkové víle její krásu a s pomocí květinářky Jasmínky přivedou strejčka Mecháčka zpátky mezi živé. Když se ale sami dostanou do úzkých, musí zasáhnout obávaný pan Fous, a nakonec se objeví i staletý Duch. V knížce najdete kromě kouzel i nějaký ten zázrak, návod na kloboučkový tanec i Houbáky nejmilovanější karetní hru!

Kdo jednou pozná, že venku je to bezva, ten už jenom v křesle s knížkami nevydrží. A to ani s těmi zajímavými o přírodě! Myška dřív četla hodně. Ale od chvíle, kdy začala prozkoumávat okolí svojí nory, pozorovat brouky a všechno zapisovat do své vlastní encyklopedie, na čtení nebyl čas. A když si na léto naplánovala návštěvu tetiček ve městě, sbalila klíč k určování rostlin, cestovní deník, ořezala tužku a vyrazila na cestu. A co že si do deníku zapisovala a zakreslovala? Trasy stěhovavých ptáků, tvary rozvětvených kořínků olše v potoce, čárky za každou padající hvězdu. Ale i smutek z odpadků, které v přírodě našla, nebo špinavé vody v potoce. Tak kdo si sedne s myščiným cestovním deníkem do křesla a kdo z něj radši vytrhne jen pár stránek s návodem na sestavení úpravny vody nebo odlévání zvířecích stop, nacpe si je do kapsy a hned tohle všechno poběží vyzkoušet? Pokračování přírodovědného vyprávění z knihy Hravouka, tentokrát i s otázkami a stolní hrou na předsádce.

Nedorozumění a pomluvy dokáží hrozné věci. Na vlastní kůži se o tom přesvědčí Molly, která se ocitne v nemilosti celého ranče. Dokáží se dívky opět skamarádit před důležitou soutěží? A nejsou nakonec jejich koně rozumnější než ony samy?

Napínavý pohádkový příběh plný naděje, s ilustracemi českých dětí. Království jménem Přehršlánie bývalo nejšťastnější na světě. Oplývalo spoustami zlata, zdejší král měl nejkrásnější knír ze všech a po místních dobrotách lidé tančili blahem. Jen v mlžném Mokřadu na severu žil podle legendy strašlivý Ikabog. Všichni věděli, že jsou to povídačky, ale ty někdy začnou žít vlastním životem. Co když se taková legenda rozhodne srazit království na kolena a unést dvě děti ve víru dobrodružství, o které ani za mák nestály?

Knihvazač Mortimer Folchart je milovníkem knížek a nadšenou čtenářkou je i jeho dcera Meggie. Mortimer (Mo, jak Meggie říká otci) má navíc neobyčejný talent: když nahlas předčítá, zhmotní se postavy z příběhu v našem světě – ovšem zároveň se někdo odtud ztratí. Tak kdysi zmizela v dobrodružné knize jménem Inkoustové srdce Meggiina maminka... Jedné deštivé noci se v domě Folcherových objeví neznámý muž jménem Prašprst, doprovázený kunou s růžky – a Meggie, aniž to tuší, se proto octla na začátku dlouhé cesty plné překvapivých zvratů, která ji dovede až do doupěte hrdlořezů – postav z knížky Inkoustové srdce –, kteří nyní žijí v reálném světě. V závěru zůstává téměř jenom na Meggie, aby zvrátila jejich kruté záměry... Cornelia Funkeová (opět) napsala (opravdu) mistrovský příběh se se spoustou živě vykreslených postav, kde se fikce mísí s realitou tak samozřejmě, že nás vyprávění vtáhne přímo do magického srdce knížky... (Proto na pokračování dychtivě čekaly miliony čtenářů na celém světě.) Ukázka z textu Knihovna byla prázdná. Nebyla tu jediná kniha, ani v regálech, ani ve vitrínách, jejichž sklo bylo rozbité. Ani na podlaze žádná neležela. Všechny byly pryč. A od stropu visel provaz, na němž se v průvanu kýval mrtvý červený kohout. Když ho Elinor uviděla, přitiskla si ruku na ústa. Kohoutova hlava visela dolů, hřebínek mu zakrýval strnulé oči. Peří dosud zářilo, jako by do něj utekl kohoutův život – do jemných rezavě červených peříček na prsou, kropenatých křídel a dlouhých per na ocase, temně zelených a blýskavých jako hedvábí. Jedno z oken bylo otevřené. Na bíle natřený parapet byla sazemi namalována černá šipka. Ukazovala ven. Elinor doklopýtala k oknu, nohy zchromlé strachy. Noc nebyla tak temná, aby skryla, co leželo venku na trávníku: neforemný kopec popela, bělavě šedivý v měsíčním světle, šedivý jako křídla můry, šedivý jako spálený papír. Tady byly. Její nejcennější knihy. Nebo to, co z nich zbylo. Elinor si klekla na dřevěné desky podlahy, jejichž dřevo osobně pečlivě vybírala. Otevřeným oknem zavanul dovnitř vítr, důvěrně známý vítr, a byl cítit skoro stejně jako vzduch v Kozorohově kostele. Elinor se chtělo řvát, klít, nadávat, ječet, ale z úst jí nevyšel ani hlásek. Dokázala jen plakat.

Pohádkový příběh o muzikálně nadaném jednorožci.Duháček je jednorožec, který žije jen pro hudbu. Bez ní si to na světě neumí představit. Jednoho dne zavítá do města, kde chybí radost. Ale on dobře ví, jak ji místním lidem zase vrátit. Chcete se dozvědět, jak to udělal?

Blíží se Vánoce a děda Pettson s kocourkem Fiškusem mají plno práce s přípravami na Štědrý den. Už je téměř všechno hotovo! Zbývá jen obstarat a nazdobit vánoční stromeček, napéct perníčky, vytrhnout podlahu a taky nakoupit vánoční lahůdky. A právě tehdy se stane to, co se stát nesmí. Děda Pettson uklouzne a ošklivě si poraní nohu. S bolístkou se nemůže vypravit do obchodu pro vánoční dobroty, a už vůbec ne do lesa pro stromeček. Co teď? Přece nebudou jíst ke štědrovečerní večeři zvadlou mrkev nebo zapomenutou plechovku sardinek! Byly by to zpackané Vánoce, kdyby k Pettsonovi nepřišla nenadálá návštěva, o které se mu s Fiškusem ani nesnilo. Podaří se jim vánoční atmosféru zachránit?

Nač pěstovat zeleninu, která nikomu nechutná? Krásný jarní den přímo vybízí k práci na zahradě. Děda Pettson zryl půdu, zasel semínka a vysadil brambory. Filuta Fiškus, který s Pettsonem rozhodně nesdílel představu, že v zeleninové zahradě se má pěstovat zelenina, si zasadil své nejoblíbenější jídlo — masovou kuličku! Už se těšil, jak mu z jedné vyroste aspoň pět dalších (jako u brambor!), jenže… Zasadit je jedna věc. Ale uhlídat, aby ze sadby vůbec něco vzešlo, to je věc druhá, a jak se ukázalo, náramně zapeklitá! Zvlášť když se do toho zapletou nenechavé slepice, nenasytné prase a věčně přežvykující krávy.

Ježek si žil celkem spokojeně. Jednou ale zoufale zatoužil někoho obejmout. Zkusil to se slonem i medvědem, ale kdo by chtěl obejmout ježka, který píchá? Uf, to je tedy ale těžký oříšek. Zdá se totiž, že žádný takový hrdina neexistuje. Chudák ježek, byl z toho hrozně zklamaný. Lehl si na zem, dal všechny čtyři tlapky od sebe a už se mu ani nechtělo vstát. Ještě, že v lese žije lišák Fíla! S liščí mazaností se hned pustil do řešení ježkova trápení.

Příběh desetiletého Julka, který se svou kamarádkou Elsou hledá tatínkovi nevěstu. Julius to nemá vůbec jednoduché, žije sám se svým otcem, neuvěřitelně roztržitým a nepraktickým vědcem, který projektuje rakety a družice. Julek se musí starat nejen o domácnost, nakupovat, vařit, prát, žehlit, uklízet, ale taky o tatínka, který svou roztržitostí neustále způsobuje maléry. Když už je Julek bezradný, poradí mu Elsa, aby jej oženil. Spolu s Elsou se dají do hledání nevěsty, Elsa má báječné nápady, které se však vždy nějak zvrtnou. Tatínek však oba překvapí a nevěstu si vybere sám. Kniha byla ve Francii vyhlášena "nejveselejší knihou roku 1994".

Příhody, které malý Martínek prožívá, znají snad všechny děti. Každý se jako malý jednou ztratil, musel jít poprvé k zubaři nebo se učil, jak být doma mamince a tatínkovi také užitečný. To všechno potkalo i Martínka, při všech dobrodružstvích jsou však s ním i jeho noví kamarádi, kteří mu se vším rádi pomůžou. Martínkovy příhody z pera Eduarda Petišky, klasika dětské literatury, jsou doprovázeny ilustracemi Zdeňka Milera.