Jaké knihy mám na výběr?

Napínavý pohádkový příběh plný naděje, s ilustracemi českých dětí. Království jménem Přehršlánie bývalo nejšťastnější na světě. Oplývalo spoustami zlata, zdejší král měl nejkrásnější knír ze všech a po místních dobrotách lidé tančili blahem. Jen v mlžném Mokřadu na severu žil podle legendy strašlivý Ikabog. Všichni věděli, že jsou to povídačky, ale ty někdy začnou žít vlastním životem. Co když se taková legenda rozhodne srazit království na kolena a unést dvě děti ve víru dobrodružství, o které ani za mák nestály?

Knihvazač Mortimer Folchart je milovníkem knížek a nadšenou čtenářkou je i jeho dcera Meggie. Mortimer (Mo, jak Meggie říká otci) má navíc neobyčejný talent: když nahlas předčítá, zhmotní se postavy z příběhu v našem světě – ovšem zároveň se někdo odtud ztratí. Tak kdysi zmizela v dobrodružné knize jménem Inkoustové srdce Meggiina maminka... Jedné deštivé noci se v domě Folcherových objeví neznámý muž jménem Prašprst, doprovázený kunou s růžky – a Meggie, aniž to tuší, se proto octla na začátku dlouhé cesty plné překvapivých zvratů, která ji dovede až do doupěte hrdlořezů – postav z knížky Inkoustové srdce –, kteří nyní žijí v reálném světě. V závěru zůstává téměř jenom na Meggie, aby zvrátila jejich kruté záměry... Cornelia Funkeová (opět) napsala (opravdu) mistrovský příběh se se spoustou živě vykreslených postav, kde se fikce mísí s realitou tak samozřejmě, že nás vyprávění vtáhne přímo do magického srdce knížky... (Proto na pokračování dychtivě čekaly miliony čtenářů na celém světě.) Ukázka z textu Knihovna byla prázdná. Nebyla tu jediná kniha, ani v regálech, ani ve vitrínách, jejichž sklo bylo rozbité. Ani na podlaze žádná neležela. Všechny byly pryč. A od stropu visel provaz, na němž se v průvanu kýval mrtvý červený kohout. Když ho Elinor uviděla, přitiskla si ruku na ústa. Kohoutova hlava visela dolů, hřebínek mu zakrýval strnulé oči. Peří dosud zářilo, jako by do něj utekl kohoutův život – do jemných rezavě červených peříček na prsou, kropenatých křídel a dlouhých per na ocase, temně zelených a blýskavých jako hedvábí. Jedno z oken bylo otevřené. Na bíle natřený parapet byla sazemi namalována černá šipka. Ukazovala ven. Elinor doklopýtala k oknu, nohy zchromlé strachy. Noc nebyla tak temná, aby skryla, co leželo venku na trávníku: neforemný kopec popela, bělavě šedivý v měsíčním světle, šedivý jako křídla můry, šedivý jako spálený papír. Tady byly. Její nejcennější knihy. Nebo to, co z nich zbylo. Elinor si klekla na dřevěné desky podlahy, jejichž dřevo osobně pečlivě vybírala. Otevřeným oknem zavanul dovnitř vítr, důvěrně známý vítr, a byl cítit skoro stejně jako vzduch v Kozorohově kostele. Elinor se chtělo řvát, klít, nadávat, ječet, ale z úst jí nevyšel ani hlásek. Dokázala jen plakat.

Pohádkový příběh o muzikálně nadaném jednorožci.Duháček je jednorožec, který žije jen pro hudbu. Bez ní si to na světě neumí představit. Jednoho dne zavítá do města, kde chybí radost. Ale on dobře ví, jak ji místním lidem zase vrátit. Chcete se dozvědět, jak to udělal?

Blíží se Vánoce a děda Pettson s kocourkem Fiškusem mají plno práce s přípravami na Štědrý den. Už je téměř všechno hotovo! Zbývá jen obstarat a nazdobit vánoční stromeček, napéct perníčky, vytrhnout podlahu a taky nakoupit vánoční lahůdky. A právě tehdy se stane to, co se stát nesmí. Děda Pettson uklouzne a ošklivě si poraní nohu. S bolístkou se nemůže vypravit do obchodu pro vánoční dobroty, a už vůbec ne do lesa pro stromeček. Co teď? Přece nebudou jíst ke štědrovečerní večeři zvadlou mrkev nebo zapomenutou plechovku sardinek! Byly by to zpackané Vánoce, kdyby k Pettsonovi nepřišla nenadálá návštěva, o které se mu s Fiškusem ani nesnilo. Podaří se jim vánoční atmosféru zachránit?

Nač pěstovat zeleninu, která nikomu nechutná? Krásný jarní den přímo vybízí k práci na zahradě. Děda Pettson zryl půdu, zasel semínka a vysadil brambory. Filuta Fiškus, který s Pettsonem rozhodně nesdílel představu, že v zeleninové zahradě se má pěstovat zelenina, si zasadil své nejoblíbenější jídlo — masovou kuličku! Už se těšil, jak mu z jedné vyroste aspoň pět dalších (jako u brambor!), jenže… Zasadit je jedna věc. Ale uhlídat, aby ze sadby vůbec něco vzešlo, to je věc druhá, a jak se ukázalo, náramně zapeklitá! Zvlášť když se do toho zapletou nenechavé slepice, nenasytné prase a věčně přežvykující krávy.

Příběh desetiletého Julka, který se svou kamarádkou Elsou hledá tatínkovi nevěstu. Julius to nemá vůbec jednoduché, žije sám se svým otcem, neuvěřitelně roztržitým a nepraktickým vědcem, který projektuje rakety a družice. Julek se musí starat nejen o domácnost, nakupovat, vařit, prát, žehlit, uklízet, ale taky o tatínka, který svou roztržitostí neustále způsobuje maléry. Když už je Julek bezradný, poradí mu Elsa, aby jej oženil. Spolu s Elsou se dají do hledání nevěsty, Elsa má báječné nápady, které se však vždy nějak zvrtnou. Tatínek však oba překvapí a nevěstu si vybere sám. Kniha byla ve Francii vyhlášena "nejveselejší knihou roku 1994".

Příhody, které malý Martínek prožívá, znají snad všechny děti. Každý se jako malý jednou ztratil, musel jít poprvé k zubaři nebo se učil, jak být doma mamince a tatínkovi také užitečný. To všechno potkalo i Martínka, při všech dobrodružstvích jsou však s ním i jeho noví kamarádi, kteří mu se vším rádi pomůžou. Martínkovy příhody z pera Eduarda Petišky, klasika dětské literatury, jsou doprovázeny ilustracemi Zdeňka Milera.

Adam se připravuje na největší výzvu svého života – osídlit dosud pustou planetu. Ve škole se učí vařit, tedy pomocí genového inženýrství upravovat živé tvory. Jenže přidělávat krysám žábry nebo nehořlavou kůži, aby přežily šílené pokusy profesora Zachariáše, už ho nebaví. Co si takhle uvařit opravdového draka? Ale stvořit inteligentního létajícího ještěra chrlícího oheň je i pro Adama příliš náročné. Pomůže tajemný Evolutron? Co skrývá spolužačka Evelína, která je vždy o krok před ním? A jak spolu souvisí rez na povrchu lodi a ztrácející se kilogramy? Příběh plný zvratů ukazuje, že i když draci a jiní bájní tvorové nikdy neexistovali, jednoho dne zaručeně budou. Připojte se k Adamovi a jeho kamarádům a objevte svět nových možností!

Příběh o přátelství malého chlapce s dospělou dívkou, kteří se ujmou nalezeného papouška. Třeťák Oskar, přezdívaný Kárek, najde v pivovarské zahradě papouška. Chce si ho vzít domů, ale maminka mu to nedovolí. Čirou náhodou se však potká s Jenkou, která je ochotná se papouška ujmout. Nakonec o něj pečují oba dva. Na vlastní kůži poznají, že starat se o papouška není vždycky snadné. Knížka je vhodná především pro děti mladšího školního věku.

Prvotřídní tipy jak kontrolovat ty zvláštní druhy – rodiče – od zatím neobjeveného génia Katie Suttonové! Katie Suttonové je třináct a je odbornicí na to, jak nejlíp zvládnout dospělé. Ví přesně, co udělat, aby z nich dostala maximum. Rozhodne se proto napsat příručku a pomoci tak dalším ubohým puberťákům. Brzy však zjistí, že to až taková legrace není… S ovdovělou maminkou a dvěma sourozenci žije v malém městě plném svých příbuzných. Naráží na ně na každém kroku. Naučí se je ovládat, ví, jak je přepínat z režimu do režimu, a je si jistá, že má všechno pod kontrolou, dokud se neobjeví Žluťák, maminčin nový nápadník. Ten její sebevědomí pošlape. Najednou je to on, kdo dovede udělat jejich matku šťastnou. Vše se jí začne vymykat z rukou, nehledě na to, jak se tuhle ztrapnila před svojí platonickou láskou, Benem Claydenem. Všechno se zamotá i s jejími nejlepšími kamarádkami na život a na smrt, Hannah a Kudrnkou. Jak z toho ven? Jenny Smithová napsala knížku, která okouzlí všechny náctileté čtenáře. Její hrdinka Katie je tak živě vykreslena, že si ji musí zamilovat každý, kdo se do téhle milé a vtipné a zároveň moudré knížky začte.

Lani se po Vánocích s radostí vrací do školy, ke koním a ke svým kamarádkám. Jako studená sprcha ji zasáhne, že rodiče ji chtějí přemístit na jinou školu, kde by se nerozptylovala od učení ježděním na koni. Jenže Lani si už život bez jízdárny nedokáže představit. Co teď? Musí rodičům stůj co stůj dokázat, že ona ke koním zkrátka patří.

Jak jsem napsal Jdou dva sloni pod jabloní? Vlastně se mi básničky napsaly samy. Asi proto, že když jsem předtím dokončil knížku Vendelín a Josefína, tak se mi ze světa dětí nechtělo. Takto snadno podle autora vznikal nový soubor jeho básní, opatřený podtitulem "verše pro malé slony a jiné čtenáře". Ani ve své druhé knížce neztrácí Josef Soukal laskavý pohled na svět, poetickou hravost a jemný smysl pro humor. Jako kdyby se pedagog a teoretik dokázal nějakým kouzlem proměnit v dítě a ještě k tomu uměl své dětské myšlenky bravurně napsat. Ani dospělý čtenář se rozhodně nebude nudit. "Sloni pod jabloní" vycházejí z nejlepších tradic básnické tvorby českých autorů dávné i nedávné minulosti .