Jaké knihy mám na výběr?

Být dcerou ředitelky na Turlinghamské akademii není snadné. Sophie nespí ve škole, proto přijde o spoustu půlnočních večírků a nočních klepů. A když se objeví Katy, nová studentka, vypadá to, jako by snad očarovala všechny Sophiiny kamarádky! Katy sice není čarodějka, ale v Turlinghamu nějaká je. Katy pochází z rodiny lovců čarodějnic, jejichž prací je zastavit zlou magii. A Sophie se rozhodne jí pomoct – udělá cokoli, jen aby byla Katy pryč a její život se vrátil k normálu. Ale potom, co zjistí, už její život nikdy normální nebude!

Podporujte přirozený rozvoj čtenářských dovedností svých dětí. Díky komplexnímu čtenářskému systému z nakladatelství Fragment budou číst jako draci! Malá čarodějnice Lexa ze všeho nejraději vaří dýňovou polévku. Dnes se ale vůbec nic nedaří. Nejdřív jí do polévky nedopatřením spadnou začarované houby a potom se splaší i její kouzelná hůlka. Ani u kouzelníka Vika není všechno tak, jak má být. Jestlipak tihle dva zvládnou ty čarodějné zmatky vyřešit? Zapojte vašeho předškoláka a nechte ho „číst“ pomocí obrázků. Naučí se sledovat text a seznámí se s velkými písmeny abecedy. Kniha je vhodná také pro prvňáčky, kteří se učí číst genetickou metodou.

Tak asi před sto padesáti lety bydlel v jedné chaloupce, stojící na vršku, vdovec řezbář Tomeš se svými třemi dětmi – nejstarší Mařenkou, Honzíkem a malou Andulkou. V malebné podhorské vesničce žili spolu s několika málo sousedy a přáteli prostý, i když ne zrovna lehký život, kterému příroda dodávala harmonii a řád. V nových příbězích z Chaloupky na vršku se Honzík s Martínkem vydají na Letnice hledat poklad ke skále a o Dušičkách vyzkouší svou odvahu na hřbitově. Ševci Matějovi a jeho ženě Bětušce se narodí dcera Barborka, husar Ludvík naučí kluky šermovat a děda Koudelka poví dětem o svatém Václavovi a legendu o statečném svatém Jiří.

Líbezný příběh o starém truhláři, kterému vstoupí do života záhadný chlapec a kouzelný ptáček. O naději a o přátelství, které překoná všechny překážky. Alberto žil se svou ženou a dětmi na kopci a celé město měl jako na dlani. Alberto byl nejlepší truhlář ve městě. Přes den vyráběl lidem nábytek, po nocích vyřezával ze dřeva hračky pro své děti. Když však přišla do Allory nemoc, nastaly ve městě smutné časy. Alberto už nevyráběl nábytek, ale rakve, aby místní měli v čem pochovat mrtvé. Nemoc si odnesla i Albertovu ženu a všechny jejich děti. Nešťastný Alberto vyhlížel den, kdy si nemoc přijde i pro něho. Ale nemoc z města ustoupila, a tak Alberto dál žil svým osamělým životem až do té doby, kdy k němu přišel zvláštní host. Záhadný chlapec jménem Tito a jeho kouzelný ptáček utíkají před nebezpečím a u starého truhláře hledají útočiště. Tito si truhláře nakonec oblíbí a vznikne mezi nimi silné pouto. Oba si vzájemně pomohou překonat minulost a čelit výzvám, které je čekají. Tohle je příběh o životě a smrti a o tom, jak může naděje zažehnout světlo na místě utápějícím se ve smutku. Když uvěříte na zázraky, samy si vás najdou! Kniha je určena všem – velkým, větším i největším – čtenářům, kteří mají rádi tajemné příběhy, špetku napětí, ždibec kouzel a ohromnou náruč odvahy a přátelství.

Anička a Honzík jsou dvojčata. Kromě mámy a táty mají taky prima babičku a dědečka s kouzelnou holí špacírkou. Ta je složená ze dřeva různých stromů. Zpočátku oba sourozenci o stromech mnoho nevědí, než jim ale o nich začne dědeček vyprávět. I vy se můžete zaposlouchat do příběhů, které Honzík a Anička s dědou a občas i s babičkou v lese a na zahradě zažili. Kniha má děti nejen pobavit krásným vyprávěním, ale také je poučit o tom, jak vypadá který strom, kde roste, jaké má listy, jaké roční období předznamenává a v čem je pro nás užitečný. V rozpoznávání stromů dětem pomáhají názorné ilustrace a jednoduché otázky, díky nimž si budou moci jednoduše ověřit, jestli si nově nabyté vědomosti zapamatovaly. Kniha vychází z velmi úspěšného programu pro MŠ, který Vladimíra Ottomanská vydala roku 2020 v nakladatelství Portál pod názvem Rok stromů a dočkal se už několika dotisků. Kniha je určena dětem od 5 let.

Představ si, že jsi mravenec a strávíš jeden den v mraveništi. Jaké to asi bude? Celý den budeš pořád někam utíkat – uklízet a hloubit chodbičky, hledat různá semínka, abys měl co jíst, a až tě to přestane bavit, vylezeš si úplně nahoru na vršek mravenčí kupy, aby ses opaloval a nahříval si tělíčko. Ale dost už bylo řečí. Víš co? Udělej si pohodlí a pojď se s námi podívat přímo do mraveniště…

Kalle si konečně otevřel svou webovou stránku a přijímá objednávky na řešení detektivních případů i po internetu. Všichni se mu smějí, když tu se přihlásí první zákazník. Označí ženu, která je podezřelá z kupčení se zvířaty. Údajně kšeftuje s nebezpečnými krokodýly a Kallovu detektivní kancelář nenapadne nic lepšího než překupnici nabídnout svého psa Sedmikráska. Zdaleka netuší, že je čeká ten nejbláznivější případ ze všech.

Ve škole nastalo velké pozdvižení! Někdo v noci napsal sprejem na zeď školy hanlivé nápisy. A ještě ke všemu na učitele! Jediný, kdo zná pachatele, je pes Sedmikrásek. Viděl ho totiž na vlastní oči. A protože nemůže o tom nijak přesvědčit své dvounohé kamarády z Kallovy detektivní kanceláře, začíná pátrat na vlastní pěst. Zdaleka však netuší, jaké nebezpečí na něj číhá…

Novopečená pejskařka Pepina Karásková z 3. B najednou neví, kam dřív skočit. Nikdy by ji nenapadlo, že starat se o štěně dá člověku tolik zabrat. A ještě ke všemu si na ni přijde stěžovat sousedka, že prý nechala před vchodem do domu hovínko. Taková drzost! Copak je čuně? Ona přece po svém tříměsíčním štěňátku pilně uklízí! Ovšem po okolí se asi vážně pohybuje nějaké čuně, protože ulice jsou samý bobek – je to vidět, je to cítit, klouže to! Chtělo by to něco podniknout. A to by nebyla Pepina, aby hned se svými kamarády nezačala spřádat plány... S originálním textem synergicky souzní barevné ilustrace Jany Chroustové, které oslovují jak svou imaginací, tak pojetím humoru. Nalezly rovnováhu mezi popisností a zkratkou a svou barevností, pestrostí a mírně karikaturním pojetím odpovídají dětské estetice a dětskému vidění světa. Slovo a obraz díky tomu na sebe navazují, komunikují spolu a vytvářejí mimořádně jednotně působící celek. Kniha je druhým titulem série o trampotách Pepiny Karáskové „Já se z toho picnu.“

Dvanáctiletý Jonas žije ve světě, v němž neexistují války, zločiny, strach ani bolest. Všechno je dokonale organizované, nikdo si kvůli ničemu nemusí dělat starosti, dokonce i povolání dostane každý přiděleno. Jonas se má stát „příjemcem paměti", uctívaným strážcem vzpomínek. Podrobuje se výcviku, při němž mu dosavadní příjemce paměti předává to, co nikdo jiný nesmí vědět ani cítit – vzpomínky a zkušenosti předchozích generací, dozvídá se o bolesti a utrpení, ale i o kráse, lásce a přátelství a začíná chápat, že jeho společenství žije v dostatku a bezpečí za cenu totální absence citů a možnosti volby. A s tímhle vědomím, s poznáním těchto hodnot už nedokáže žít jako dřív…

Je jaro 1997. S kamarádem z univerzity se toulám po zvlněných prériích amerického středozápadu. Nemáme moc vody a vlastně ani žádné vybavení. Někdy večer nás straší oranžové blikání světlušek, jaké z Evropy neznáme. Mezi bílými kameny nacházíme kosti zvěře. Překonáváme rokle a koryta potoků. Máme pocit dobrodruhů, což je směšné, protože k nebližší civilizaci je to pořád nanejvýš den pochodu. Nejsilnějším dojmem je ale překvapení: Karel May prý nikdy v Americe nebyl. Jak to, že se skutečná krajina tak přesně podobá té, kterou popisuje ve svém Old Surehandovi? Je to jako vrátit se domů… Je léto 2005, večer. Ležíme s dětmi v týpí na jedné jihočeské mýtině. Ostatní odjeli, jen naše rodinné týpí zůstalo stát na břehu potoka. Tati, vyprávěj něco! Odlesky dohasínajícího ohně hýbou obrázky na pomalované plachtě. Dobrá, příběh bude o prérijních indiánech. Dohromady o nich nic nevím, ale za ta léta bydlení v týpí… je to jako vrátit se domů. Toho večera se rodí malá indiánka a dostává své jméno: Bojuje s kunou. Je opět léto, o tři roky později. Tak jim to napiš, navrhuje má žena. Letos totiž vyprávění nebude. Rodina jede tábořit beze mě, sedím doma s čerstvě sešitou šlachou. Nepíše se mi snadno. První náčrty tří příběhů jsou výsledkem týdenní usilovné práce, sotva stihnu spát. Papír neunese vše, co se povídá u ohně. Uvažuji, nakolik by mělo vypravování popisovat realitu indiánského života. Nakolik by se mělo stát etnografickou studií. Takový nápad ale rychle zavrhuji. Nikdy českým dětem nevysvětlím, jak žili prérijní indiáni. Ani to sám nevím. Vstřebávám základní lakotská slovíčka, ale zároveň vím: ty příběhy jsou zkrátka o nás. Troufale spoléhám na mayovský efekt. Je lépe vyprávět, než poučovat. Mnohem později se mi dostává do rukou aspoň nějaká „indiánská“ literatura. Škola Malého stromu: jakkoli Čerokíjové nežili na prériích, postava dědečka je tolik příbuzná s mým thunkašilou! Mluví Černý jelen: může to být náhoda, jak moc se vize Kulhavého psa podobá vizím indiánským? Lakotské pověsti. Indiánské pohádky. Lid Rudého oblaka. Tyto a mnoho dalších knih mě teprve dodatečně uvádějí do světa, který jsem už přece tak dobře znal! Na povídkách, nyní už téměř dokončených, není třeba skoro nic měnit. Modrá obloha, praskající oheň, nekonečně rozlehlé pláně a hučení rozvodněných potoků mluví ke všem stejně. Vrátil jsem se domů.

Třináct příběhů, které děti znají z televizních večerníčků, o zvláštním zvěřinci, kam rodiče posílají své děti, které se proměnily ve zvířata. Pro děti od šesti let. Někdy se to tak přihodí, že z úplně obyčejné holky nebo obyčejného kluka se najednou stane děsné zvíře: třeba drak, gepard nebo včela. Právě pro takové případy existuje Dětský zvěřinec, jeho ředitelem je úplně malý - stodvaceticentimetrový pán, který má rád děti i zvířata. Na svém výjezdním superprkně Tornádu vyráží na zavolání rodičů, kteří potřebují pomoci s dítětem - zvířetem. Právě ředitel vypráví příběhy o tom, jak se děti ve zvířata proměnily, proč se to stalo a hlavně, jestli a jak se mohou zase zpět změnit v děti. Zajímavá a veselá vyprávění o dětských starostech doprovázejí celostránkové ilustrace Šárky Zikové.